Kuřata at the world’s end – Japan, červen 2019 – 11.6.

JAPONSKO 2019, Den, kdy se Fudži přestala stydět, 11.6.2019

Na dnešní den je plánovaný výlet rybářskou lodí po moři s panem Morim. Ráno v 5:30 budíček, vyjímečně si dám na lačno matchu a v 5:45 máme sraz se zbytkem party před hotelem.

Neochotně se všichni nasoukáme do záchranné vesty křiklavé barvy a nic už kapitánovi lodi nebrání kopnout do pedálu. Po včerejšim intenzivním dešti dnes byla obloha úplně vymetená a přišel ten kýžený kýč.

Fudži se na nás usmívala v celé své nahé kráse na obzoru. Chvilku jsem si za poslechu “My heart will go on” zakormidlovala. Brzy jsem řídící místo vyměnila za posezení na přídi s nohama svěsenýma k vodě.

Po projížďce nás čekala snídaně, Kuřecí odmítnul servírované ryby, ale čím už nepohrdnul, byly fermentované sójové boby nato. Smrdělo to jak tvarůžky a konzistence připomívala ševcovské lepidlo. Taky jsem si dala, neboť v jiné zemi na světě se to sehnat nedá.

Při loučení v hotelu nás pan ředitel obdaroval kimonem onsen, to je něco jak lázeňský župan, ošem v Japonském stylu.

Po rozloučení v hotelu nás pan Mori vzal na prohlídku do školy a hotelu, který je starý 300 let. Momentálně se jedná o opravě a následnému vrácení jeho původního věhlasu.

Stále za laskavého průvodcování pana Moriho, pokračujeme prudce do kopců. Zde na nás čeká opuštěný dvojřad sošek léčivých bohů. Když zaplujeme hlouběji do lesa, najdeme majestátní stromy, jejichž okolní prostor slouží vnímavějším jedincům k meditacím.