30.4., pondělí
Snídaňový bufet v hotelu je k dispozici do 11:00, proto když po 12-ti hodinovém bezvědomí otevřu oči v 10:40, započínáme den panikou. Rychle obléct a máme 15 min. na to se dosyta najíst a napojit. K mé nelibosti nestíhám svůj každodenní matcha rituál, což mě značně znervózňuje.
Po jídle nasedáme na kola (dnes už jsme si opatřili i zámek) a tradujeme si to až k pyramidě Normana Fostera. Více než tento monument nás ovšem zaujala lidová hudba, tance a spousta barev na obzoru. Pyramidu necháme pyramidou a jdeme se pokochat místním folklórem. Blíží se 20-ti leté výročí, kdy se Astana stala hlavním městem Kazachstánu, proto tyto oslavy. Jedná se zatím jen o nácvik, o to líp pro nás, minimum diváků a maximum podívané. Úžasné sledovat tuto akci v kontrastu v dominující mešitou na horizontu, kam se s úctou k tomuto náboženství jdeme podívat (ale taky ohřát, není zovna nejtepleji).
Bez pokrývky hlavy to samozřejmě nejde. Palestinský šátek, kterým si chráním krk by asi nebyla nejlepší volba, ale Kuřecí našel jeden v batohu, do kterého ukrývá foťák. K mé smůle je rudě červený s bílýma tečkama. Tudíž budu za exota tak jako tak. Po vzoru všech si vyzujeme a uložíme boty do botníku a jdeme po krásném a hlavně čistém koberci vstříc hlavní části mešity, kde probíhají motlitby. Několik hloučků modlících se žen obchází zvědaví turisti a vyhýbají se jim běhající děti. Někdo jen tak sedí a medituje, další leží se zavřenýma očima, možná spí. Dýchla na nás zvláštní atmosféra tohoto, dnes tolik propíraného náboženství. Kazaši ukazují celému světu, že islám může být cestou k sobě, ne od sebe. Jsou natolik hrdí a zdravě sebevědomí, že nemusí využívat víru ke strašení slabých jedinců k upevňování vlastní moci.
Po návštěvě mešity se přesouváme k pyramidě a těšíme se do tepla. Slečna recepční nás decentně vysvátkuje. Zavřeno. Přijďte zítra v 10:00 ráno.
Nedá se nic dělat, konečně je příležitost ochutnat něco z místní kuchyně a spláchnout to žejdlíkem pivka. Najdeme slušnou restauraci, kde se mluví pouze rusky a nabídka je v azbuce. Kuře si s tím ovšem poradí a zanedlouho před náma přistává koňské a hovězí maso, zeleninový salát a variace sýrů s medem. Mňam.
S plnými žaludky se ještě projedeme po městě a sháníme vinotéku. Víno zakoupeno a potajnu si ho chceme vypít v hotelovém pokoji. Konečně vím, proč s sebou tahám tu lékárničku. Mám tam malý nožík, kde je vývrtka:)
Před tím ovšem ještě dvě hodinky v soukromé sauně. Vysaunovaní a lehce ovíňení končíme druhý den v Astaně…
Kuřecí Magical Mystery Tour 