Praha – Varšava – Astana

28.4., sobota a 29.4., neděle

Praha – Varšava – Astana

V 17:00 se blížíme k letišti a moje úzkost z kumulace velkého množství lidí je neúprosně tady. Milým překvapením je relativně prázdná odletová hala a na gatu přistavený malý vrtulák, který nás za hodinku dopravil do polského hlavního města. Z původní hodiny a půl čekačky ve Varšavě se staly více než dvě a biorytmy si žádají své😴. Check-in se příliš nevyvedl a následujících 5h sedíme odděleně, já chytla vcelku sympatický rusky mluvící pár a krajní sedadlo. Kuře dostal za odměnu chrápajícího vepře. Z letu si pamatuju jen pach chemického jídla a bolavá záda. Podařilo se mi ve vertikální poloze usnout chvíli po startu. Ať žije Červený trpaslík ve sluchátkách.

V 7:00 ráno nás vítá studená Astana. Pro mě vcelku nemilá zpráva. Většina mého oblečení jsou tílka a kraťasy.

Zobácky se necháme oškubat taxikářem (ano, nejen ti pražští jsou zloději) a hurá do 4* hotelu One. Check-in je až ve 12:00 (je cca 8:30). Nevadí, zkusíme to, třeba budeme mít už pokoj připraven a zželí se hotelovým zaměstnancům našich opuchlých obličejů. K naší smůle zjišťujeme, že pokojíček nejen, že není připraven, ale že si tady zřejmě ani s angličtinou moc nepostihneme. Nacpeme do sebe aspoň snídani s kýblem kafe a zlámaní z letu a 4h časového posunu, jdeme na předběžný průzkum Astany. Ve 12:00 nás konečne ze sebe shazujeme propocené oblečení a zalézám do peřin, Kuře je o něco statečnější a zvládá sprchu. Necelá hodinka spánku stačí k bazálnímu fungování těla.

Po komplikované domluvě půjčujeme v hotelu kola. Kuře zkouší kazažštinu, ale ani on se moc nechytá. O to víc se zlepšuje v ruštině.

Kolo se jako dopravní prostředek osvědčilo, ale bohužel nemáme zámky. Hlad nám komplikuje nejen strach opustit před hospodou kola, ale především fakt, že nevlastníme ani jednu tenge (kazašské platidlo). To naštěstí není problém, Sber Bank je všude na světě. Místní kantýna nás nasytí v přepočtu za 200kč i s pitím a svačinou na cestu.

Objevujeme na bicyklu místní krásy, pro nás trochu sterilní, nicméně to za shlédnutí určitě stojí. Bajterek Sira Fostra a jeho pyramida rozhodně. U sídla prezidenta do sebe nacpeme zmrzlinu, uděláme pár fotek a frčíme na hotel dohnat spánkový deficit. K tomu nám dopomáhej předražená dvojka vína z hotelové restaurace. Dobrou noc🍷😴🐥.