Kuřata at the world’s end – Japan, červen 2019 – 6.6.

Pobyt jsme si hned po ránu zpříjemnili urgencí likvidace škody za zpožděná zavazadla. Překvapivě uživatelsky nepřátelská otrava, navíc pro dnešek ztráta drahocenného času, výsledek nejistý. Jelo se do Suzendži – k lázeňské osadě, popravišti 13 pánů, nejstarší dřevostabě na Izu. Potkali jsme tam nějakou japonskou tetičku, která Jiřímu povidá, že její známou veze nějaký slavný český hudebník do Čech. Jirka jí na to odpovídá, že to bude asi jeho práce. Svět je malý a o náhody tu není nouze!

Dali jsme si ochutnávku tofu, škraloup juba – to nejcennější z tofu. Zajedli čerstvým wasabi kořenem. Prošli jsme bambusovým hájem, Kuřecí smočila nohy v termálu, za použití mírného nátlaku jsme ji dotamtud dostali a mrknuli jsme na jeden ve stínu sekvojů schovaný budhistický a jeden šintoistický chrám z období Kamakura (12. stol.).

A pak se jeło dál – po serpentinách na vyhlídku, vyšlápnuli jsme si drobný 900 metrový kopeček Daruma Yama. Pražilo slunce, živili se na nás komáři a jiní mushi, překračovali jsme housenky a vůbec jsme si užívali faunu s florou.

íky aerolinkám a jedincům s kamerami jsme začali nestíhat jednu z pláží, tak jsme ji škrtnuli a vyrazili jsme se koupat na Hedu. Pach moře, živých a mrtvých ryb, ve vodě se prohánějící maskovaná krabí populace, obavy z mořské havěti, crocs na nohách, koupáníčko a plaváníčko s výhledem na Fuji. Sake to go, hladový příliv a vlny od startujících rybářských lodí, které vyráželi na noc drancovat oceán ve velkém. Na molu lovící nasratí malorybáři, kterým jsme poplašili ryby, v háji schovaný chrám, trocha nechtěného exhibicionismu při převlékání (gaťata přes mokrou prdel a obuté boty né a né nahoru).

Přesunuli jsme se na potapěčskou základnu v Osezaki. Modrozelený soumrak na.sladkovodním poloostrově, tuny nenažraných kaprů, ve společnosti několika rybářů, tisíciletých stromů a drona lovících něcojakoorly. Pak po pobřeží klikatou cestou s výhledem na stmívání nad oceánem…