9.5., středa
Z původního plánu cesty se nám podařilo splnit všechno. Máme ještě dva dny a spoustu možností. Jednou z nich se nabízí návštěva hlavního města Kyrgyzstánu, Bištěku. Nebesa nám poslaly do cesty místního hocha Maxe, který nám výlet nerozmlouval.
Rozhodli jsme se jet až odpoledne. Dnes je výročí konce války a přemýšlíme, že hodíme očkem na dav, oslavující Rudou armádu. Konec konců, osvobodili i nás. Zvláštní podívaná. Téměř každý nesl fotku některého ze svých příbuzných, kteří bojovali ve 2. světové válce hrdě nad hlavou a davem zněla Kaťuša a jiné sovětské písně. Myslím, že většina hrdinů by radši byla doma, než aby vraždili, plenili, znásilňovali a vůbec popustili uzdě těm nejnižším pudům.
Je doba kolem oběda a čas chytit mašrutku do Bištěku. Bylo to jednodušší, než jsme očekávali. Zaplatíme v přepočtu 300kč za oba a čekáme, až se mašrutka naplní cestujícími a může odjet (zde něco jako jízdní řady neexistuje, až je plno, tak se jede). Kuře šlo koupit ještě nějaké jídlo na cestu, já číhám, abychom neodjeli bez něho. Když už jsme uvelebení vzadu, přichází nám vstříc usmívající se pán a spustí češtinou. Milé setkání s krajanem, který prakticky celý život cestuje po Asii a z různých důvodů se s rodinou stěhuje (Číňani mu po 10-ti letech žití v jejich zemi neprodloužili vízum), teď zrovna do Kyrgyzstánu. Čtyři hodiny ve společnosti Pavla utekly jak voda a po překročení hranice se kocháme Altajem z jiné země.
Po příjezdu do cíle si pečlivě vybíráme, komu sedneme do auta (prej tady není až tak moc bezpečno) a jdeme zahodit bágly do hotelu.
Průzkum započneme v gruzínské restauraci. Kde jinde bychom taky mohli? Nasycení a napojení skvělým vínem, pokračujem ve vycházce po centru. Zastavuje nás mladík a zajímá se o foťák. Trochu máme strach, aby na nás nevyskočila parta kamarádů a nám nezůstaly jen pasy a oči pro pláč. Nedůvěra není na místě, jen se s náma chtěl vyfotit a taky je velký fanoušek prezidenta Zemana a fotbalisty Pavla Nedvěda.
Centrum jsme prochodili a začíná se smrákat. Sice je příjemné teplo (konečně můžu uplatnit tílka, kterých mám plný batoh), ale ne příliš bezpečno. Co s načatým večerem? Bez vína poloviční zábava, proto když vidíme obchůdek Praga, volba je jasná. Gruzínské víno se sýrem nakoupeno. Sauna a bazén čekají. Zrovna si uvědomuju, že lékárnička s vývrtkou zůstala v krosně v Almaty a nemáme víno čím otevřít. Není jiné volby než jít někam, kde vývrtku mají. Když jsme naše přání s provinilým výrazem sdělili číšnikovi v docela solidní restauraci, řekla bych, že se tím bavil celý zbytek šichty. Al davaj🍷.
Kuřecí Magical Mystery Tour 