Dle dohody se dnes měly pořádat dostihy. Teda jízda koňmo. A my jako piloti. Jak to udělat, aby to stálo za to? Info na internetu skoupé, ceny nic moc, žádná varianta zrovna nevoněla. Co dál? I napsali jsme Oksaně z cestovky a hnedle tu byly dva tipy. První pohořel, lóšaty nutno objednat aspoň 24 hodin dopředu. Ten druhý tip, Lesnaya Skazka vypadal jako další Disneyland. Tvářili jsme se, že nám to nevadí, objednali jsme se na 13:00 a jelo se. Jasňačka, že Uberem. Dorazili jsme včas do Disneylandu. Úděs, opičí dráha, kemp, hlasitá hudba, suvenýry, penziony, mrťos lidí. No vyhlídky nic moc, vypadá to na jízdu v ohradě dokolečka dokola. Přeprava elektroprdítkem do kopce nám trošku spravila náladu, než jsme se nadáli, podávali jsme si ruce s instruktorem Alexem a Olgou. Naši oři Čiko a Roma již měli nastartovaný neutrál a čekali na kuřecí pasažéry. Podepsali jsme revers, slíbili, že se budem vhodně chovat ááá na kůň! Rozjeli jsme se na jedničku a ve vleku. Hezkou lesní cestičkou nad Disneylandem. Jakmile zmizel Disneyland z dohledu, Alex nás vypřáhl z vleku a teď už byla pilotáž na kuřatech. Asi hodinku jsme klapotali na jedničku. Při přechodu přes vyschlé koryto koníci všichni zapadli a dosti se potrápili, dobře to ale zmákli.
Procvičovala se ruština, technika jízdy na koni, probírala sa botanika, koňská strava a rodina. Na rovince mi přestala stačit zařazená rychlost jedna. Vytáhnul jsem z Čika dvojku, víc už ale ne. A kopat jsem ho nechtěl. Alex mi nafasoval bičík, sen všech masochistů. Tím byl něžně koník pobídnut a o lalá, jelo se už fakt rychle. Kdybych měl vlasy, vlály by za mnou. Takhle na mě vlály jen foťáky a dostávaly dost zahulit. No a taky jsem myslel, že zemřu (šlehaná vejce). Muselo se brzdit. Kuře byla rozumná a jezdila max na dvojku. Překrásnou divočinu kolem, výhled na Altaj, ticho a prostor kolem sebe těžko popsat, z koně i těžko vyfotit… Poprosil jsem o lekci, jak lépe sedět, fungovalo to a pak se zase uhánělo. A tak dokola po čtyři hodiny, kopce, rozkvetlé doliny, ticho, výhledy na Almaty, Altaj, projeli jsme dokonce skrz doupě, kde bydlí baba Jaga…
Jednu hoďku jsme dostali grátis. Závěrečný trysk do kopce byla fakt jízda. Koníky jsme pak nechali vychladnout, mělo se jet domů. Uber nezklamal a mimo špičku nou taxi. Olga sama nabídla odvoz, inu, neodmítli jsme. A nakonec jsme byli fakt rádi. Zastávka na bazaru, kde turistu nikdy neviděli, Olga a Alex byli jako ryby ve vodě. Bazar má svoje procesy… Ochutnávali jsme, procházeli a nakoupili jsme rostlinnou stravu a sýr na výlet zítra. Nebylo nám dovoleno odmítnout ochutnávku koňské tlačenky. Olga pak vysadila Alexe doma a jelo se do hodinu vzdálené Almaty. Opět procvičování ruštiny, chytali jsme třetinu, max půlku. Ale nějak to stačilo. Moc hodní a pohostinní lidi, ti Kazaši…
Koupili jsme flašku Saperavi asi za stovku, dali saunu, sprchu (byla fakt nutná, podle našeho odéru se skoro dala určit i barva koně). Sbalili jsme se, vypili Saperavi a spát…
Kuřecí Magical Mystery Tour 