Probudit se v deštném pralese do sluncem projasněného dne je fajn. Vyspaní vzdor tunám hmyzu dorážejícím na naše obydlí, vzdor skřekům a zvukům zvěře z pralesa. Naši friends vypadají taky svěže. Snídanička jedna lahoda a jde se na procházku do lesa. Přes vesnici plnou veselých lidí, kolem baru s ochočeným párem neustále se dohadujících papoušků, přes pobořený most, kolem záchranné stanice, po kamenité a prašné cestě dál do lesa. Po nějaké době nás dohání bus, naloží nás a veze nás do přístavu u řeky Manu. Tam nás naloží na motorový člun a frčíme po řece plné piraní, krokodýlů a jiné maso milující fauny na koupání. Koupání se koná v malebné zátoce. Koupají se všichni kromě Marka a mě, takticky hlídáme člun, pijeme pivko a okukujem holky v bikinách, jak se nadšeně derou na skálu a skáčou do vody a sázíme se, kterou z nich dřív něco kousne. Naštěstí nekouslo nikoho nic, masachtivá fauna si dala asi oraz, nebo se krmila jinde. Otáčíme a plujeme po proudu do kempiště číslo dvě. Cesta je super. Pivo došlo. Oběd hned po přistání je velmi lahodný a vítaný. Je super mít soukromou kuchařku na cestách. Po obědě každý veme svoje bágly a ještě kus výstroje a jde se do kempiště. Přes náplavku, skrz bambusy, rákosí do mírného kopečka, kde máme naše krásné dřevěné “lodge”. Krátká pauza a jde se na trip na jezero lovit kapibary beze zbraní. Přistáváme u bambusového pralesa, který postupně přechází v prales. K jezeru jdeme po okraji porostu skrze vysekanou stezku v bambusovém chachálí. Hlídá nás kromě Kathy ještě radši jeden průvodce a vždy trpělivě čeká na opozdilce. V naší výpravě jsou někteří, kteří zůstávají pozadu když fotí Flexaretkou. Chci vidět aspoň jednoho hada. Jenže hadi, potvory, to na mě asi ví a tváří se, jakože nikde kolem mě nejsou. Jsem si jistý, že jsem si musel nevšimnout aspoň stovky hadů. Bohužel. Bohudík? Jezero je taky bez viditelných hadů. zato plné ukřičeného exotického ptactva. Plavba na voru po klidném jezeře při západu slunce, zvuky džungle, něžné šplouchání bidla, pak trošku zběsilejší šplouchání, když dobrovolně lezu do vody a pomáhám nás rozhýbávat. Kapibary jsme tím asi vyplašili, neboť jsme si taky žádné nevšimli. Ale to nám nevadí. Cestu za soumraku v rychle uhánějícím člunu proti proudu se sprškama studené vody si vychutnáváme. Když pak lezu skoro za tmy do sprchy a už už se chci koupat, koukám, že pod nohama ve sprše mi rychlými skoky poskakuje NĚCO. Když mi Ivett podá baterku, o kterou ji poprosím, koukám, že to je osminohý kamarád. Být to u nás doma, tak se asi sprchuju dál. Ale že jsem v Peru a ten osminohý kamarád je docela velký a malinko chlupatý, přesvědčím ho, ať mi vleze do sandálu a nesu ho ven a sprchu si dávám bez jeho milé hopsavé přítomnosti. Voňaví pak absolvujem druhou skvělou večeři v jídelně s moskytiérami místo oken, ty jsou plné brouků a kdoví čeho. Je jich výrazně víc, než předchozí noc. Po večeři se pořádá noční procházka plná pavouků, mravenců, žab a jednoho gaviála, který nás vytrvale ignoroval. Když pak jdeme spát, hlavu mám plnou historek od Kathy o domorodcích, kteří se teď čím dál častěji pohybují blízko kempů a tu a tam po někom střelí (a někdy se i trefí) z luku. Celou noc poslouchám kravál z džungle, který mi nedá spát. K tomu nám chodí celou noc na ořechy sice malá, ale neskutečně hlučná myš. Jsem to nakonec nevydržel a ořechy vyhodil ven. Myš se odporoučela. Ivett nevypadá, že by ji cokoliv rušilo a spokojeně chrupká…
Kuřecí Magical Mystery Tour 