Welcome to the jungle. Po několikadenním povalování v Cuzco city jsme si vybrali jednu z nezpočetných lokálních agentur, která pro nás zprostředkovala třídenní trip do národního parku Manu. Třídenní trip je úplně směšně krtáký, ale nebylo nám úplně nejlépe, času už nebylo taky moc nazbyt. Dáváme seznamovací pokec s průvodkyní Kathy, hezky nám popovídala o tom, co nás čeká a kudy všudy pojedem. Následující den nás naložili velmi brzo ráno do autobusu, postupně jsme vyzvedli zbytek naší drobné posádky. Samý sympatický jedinec. Ben a Katrin, Mark a Maithey (nevím jak se její jméno píše) a další, jejichž jména jsme už pozapomínalil. S některýma jsme si nepokecali, neboť hovořili jen jazyky románskými a to nebylo kompatibilní s našimi jazykovými znalostmi. Cesta po asfaltce rychle skončila, pak jsme drkotali (ale fakt drkotali) po polňačkách, samá šutr, samá díra, samá serpentina. Stoupáme a za pár hodin jsme v oblačném pralese. Mlha, že by se dala krájet, hutná vlhost vzduchu a trošku zima. Už jsem Vám říkal, že jsme měli soukromou kuchařku? No fakt, vezli jsme si kuchařku a ta nám velmi lahodně vyvařovala během cesty. Tak často nejsme zvyklí jist ani doma. Dlabec jedna lahoda. Po prvním obědě v oblačném pralese jsme začali klesat do deštného pralesa. Tam nás průvodkyně Kathy vyhnala z auta a nějakou dobu jsme šli pěšky. Stoprocentní vlhkost vzduchu, všude okolo tisíce forem divoce bujícího života. Krása. Šero se začalo šeřit ještě víc, až padla tma, na auto podnikaly nálety kilogramy hmyzu. Konečně jsme dorazili do první lodže. Další kilogramy hmyzu podnikaly nálety pro změnu na nás… Opět jsme výborně pojedli, trošku popili a poklábosili s partou. S Markem byla fakt prdel:) Pak šupky dupky do postýlky, postříkali jsme každou škvíru repelentem a doufali, že si tarantule a jiní kámoši rozmyslí nám v noci vlézt do pelíšku…
Kuřecí Magical Mystery Tour 