Nerada to přiznávám, ale oba nás skolila skolila rýmečka. Bolavá hlava, zarudlý krk a zvýšená teplota příliš nepřejí našemu plánu vyrazit na sever. Do města Cuzca trvá cesta asi 6 hodin, nemá smysl nadále zůstávat u jezera. Navíc se v autobuse můžeme dospat. Nemáme na dnešní noc rezervovaný hotel a proto po příjezdu naše první kroky vedou do restaurace s wi-fi, kde zařídíme vše potřebné. Ubytujeme se v příjemném francouzkém hotelu a řešíme, jak se dostat na posvátné místo Machu Picchu. Obešli jsme agentury a poprvé začínám litovat, že nemáme k dispozici auto. Cesta vlakem vzdálená ani ne 250 km stojí téměř 100 dolarů na osobu, cena samozřejmě nezahrnuje vstup do citadely. Nedá se nic dělat, slečně oznamujeme, že bychom rádi koupili jídenky Cuzco-Machu Picchu a zpět. Na místo se dostaneme bez problému, bohužel zpáteční jízdenky beznadějně vyprodány. Vzhledem k tomu, že máme již zaplacený vstup, nezbývá moc možností. Na recepci v hotelu necháme bágly a doufáme, že se nějak do Cuzca dostaneme.
Cesta v plebejské třídě je příjemná, výhled nádherný, dokonce to máme i s výkladem. Asi za 3 hodiny míříme do cíle. Na nádraží zjišťujeme možnosti našeho návratu do Cuzca, vše vyprodáno. Jediná možnost je rezervovat lístek do Ollaytamtamba, vzdáleného asi hodinu a půl od Cuzca. Také jsme tak učinili, zbytek zůstává otevřen.
Rýmečka o sobě dává vědět a 1200m převýšení začíná být náročnou vycházkou. Narozdíl od Kuřecího odmítám v tomto stavu šlapat strmě do kopce, volím raději méně prudkou variantu. A sice cestu pro autobusy. Zhruba ve dvou třetinách trasy kolem mě projíždí prázdný autobus, couvne, zastaví. Sympatický řidič se podivuje, co samotná světlovlasá holka, navíc bez bot dělá zrovna tady(na silnici pro busy lidé nechodí). Představím se a nasednu na palubu. Nejhorší kus cesty se svezu a hned se mi udělá líp. Zamávám seňorovi a zbývá ještě počkat na Kuře plahočícího se nahoru.
Samotné Machu Picchu není třeba komentovat. Jedním slovem krása. Fyzicky se cítím čím dál hůř, i přes to si to užívám.
Když nadejde čas, vrátíme se zpět do města a počkáme na vlak. Venku je už tma jak v pytli a nervozita stoupá. Dostaneme se zpět k našim batohům nebo nedostaneme? Po příjezdu do Ollantaytamba nás oslovil na nádraží chlapík a nabízí odvoz. Přesně takový, před kterým jsme byli opakovaně varováni. Tma, netušíme kde jsme, na autě žádná stopa, že by se jednalo o taxi. K naší smůle nám vše došlo až po nasednutí. Raději si nedávám bezpečnostní pás, kdyby bylo potřeba se rychle dostat z auta a v ruce svírám nůž.
Po půlhodině, kdy se nic zásadního neděje a vypadá to, že směřujeme opravdu do Cuzca zavírám oči a nechám se přemoct únavou.
Cesta v plebejské třídě je příjemná, výhled nádherný, dokonce to máme i s výkladem. Asi za 3 hodiny míříme do cíle. Na nádraží zjišťujeme možnosti našeho návratu do Cuzca, vše vyprodáno. Jediná možnost je rezervovat lístek do Ollaytamtamba, vzdáleného asi hodinu a půl od Cuzca. Také jsme tak učinili, zbytek zůstává otevřen.
Rýmečka o sobě dává vědět a 1200m převýšení začíná být náročnou vycházkou. Narozdíl od Kuřecího odmítám v tomto stavu šlapat strmě do kopce, volím raději méně prudkou variantu. A sice cestu pro autobusy. Zhruba ve dvou třetinách trasy kolem mě projíždí prázdný autobus, couvne, zastaví. Sympatický řidič se podivuje, co samotná světlovlasá holka, navíc bez bot dělá zrovna tady(na silnici pro busy lidé nechodí). Představím se a nasednu na palubu. Nejhorší kus cesty se svezu a hned se mi udělá líp. Zamávám seňorovi a zbývá ještě počkat na Kuře plahočícího se nahoru.
Samotné Machu Picchu není třeba komentovat. Jedním slovem krása. Fyzicky se cítím čím dál hůř, i přes to si to užívám.
Když nadejde čas, vrátíme se zpět do města a počkáme na vlak. Venku je už tma jak v pytli a nervozita stoupá. Dostaneme se zpět k našim batohům nebo nedostaneme? Po příjezdu do Ollantaytamba nás oslovil na nádraží chlapík a nabízí odvoz. Přesně takový, před kterým jsme byli opakovaně varováni. Tma, netušíme kde jsme, na autě žádná stopa, že by se jednalo o taxi. K naší smůle nám vše došlo až po nasednutí. Raději si nedávám bezpečnostní pás, kdyby bylo potřeba se rychle dostat z auta a v ruce svírám nůž.
Po půlhodině, kdy se nic zásadního neděje a vypadá to, že směřujeme opravdu do Cuzca zavírám oči a nechám se přemoct únavou.
Kuřecí Magical Mystery Tour 