Nacházíme se ani ne 200 km od hranice se sousední Bolívií, byla by škoda nenavštívit další zemi Jižní Ameriky, byť jen na jeden den. Zvážíme možnosti transportu a k naší nespokojenosti není možnost udělat jednodenní trip, protože v 17:00 zavírají hraniční přechod. Rozhodujeme se tedy strávit ještě další den v Punu a do bolívijské Copacabany pojedeme druhý den odpoledne, kde strávíme noc v hotelu, který jsme si poctivě zarezervovali.
Tímto se dostáváme do jednodenního časového skluzu oproti původnímu plánu, zatím tomu nevěnujeme přílišnou pozornost.
Dopoledne polenošíme a nakoupíme na trhu ovoce. Když přijde svůj čas, mávneme na taxíka, který nás sveze na nádraží. Cesta se jeví být přijatelná, hrboly na cestě příjemně uspaly Kuřecího, já využívám zbytku baterky v tabletu a čtu si. Za necelé 3 hodiny přjíždíme na hranici Peru-Bolívie. Vyplníme další, v pořadí asi čtvrtou imigrační kartu a rádi bychom pokračovali v cestě.
Ulice jsou ovšem plné lidí, koná se zde nějaký festival, přímo na hlavní silnici, která spojuje tyto dvě země. Čekali jsme hodinu než prošel průvod a snad už teď budem schopni mezi lidma a stánkama projet. Náš optimismus je jeví být lichý. Všechny věci zůstaly v buse, venku začíná být nepříjemná zima a odjezd v nedohlednu. Po téměř čtyřech hodinách čekání konečně řidič sbírá odvahu projet tímto Babylonem. Ironií je, že se nacházíme 8 km od cíle.
Jako kompenzaci nám dopravní společnost nabízí noc v hotelu za 40 solů (asi 320 kč), kam nás taky dopraví. My bychom se ale rádi dostali do našeho hotelu, bohužel nevíme adresu a wi-fi nefunguje. Nedá se nic dělat, přespíme tady. V pokoji je teplota lehce nad nulou a termín topení v Bolívii neznají. Odvážně jdu do koupelny a třesoucí se zimou pustím kohoutek. Ucpané trysky dávají směr tekoucí vodě všude okolo, bohužel na mě dopadají jen polostudené kapky. Ve sprše mě vyděsil obrovský pavouk, naštestí to byl “jen” chuchvalec černých vlasů, které se neobtěžovali uklidit. Zalezu do postele a třesu se, nevím zda zimou nebo zděšením. Kuře skolila v noci horečka a ráno se cítí jen o malinko lépe.
Ráno zkoušíme najít náš původní původní hotel, musíme zaplatit storno poplatek, který činí 100% ceny. Pán na recepci nám vše odpouští a pomáhá s rezervací dopravy zpět do Puna. Nejen v Peru, ale i u jejich sousedů jsou milí lidé, kteří nezakusili, jak hořce chutná konzumní kapitalismus.
Tímto se dostáváme do jednodenního časového skluzu oproti původnímu plánu, zatím tomu nevěnujeme přílišnou pozornost.
Dopoledne polenošíme a nakoupíme na trhu ovoce. Když přijde svůj čas, mávneme na taxíka, který nás sveze na nádraží. Cesta se jeví být přijatelná, hrboly na cestě příjemně uspaly Kuřecího, já využívám zbytku baterky v tabletu a čtu si. Za necelé 3 hodiny přjíždíme na hranici Peru-Bolívie. Vyplníme další, v pořadí asi čtvrtou imigrační kartu a rádi bychom pokračovali v cestě.
Ulice jsou ovšem plné lidí, koná se zde nějaký festival, přímo na hlavní silnici, která spojuje tyto dvě země. Čekali jsme hodinu než prošel průvod a snad už teď budem schopni mezi lidma a stánkama projet. Náš optimismus je jeví být lichý. Všechny věci zůstaly v buse, venku začíná být nepříjemná zima a odjezd v nedohlednu. Po téměř čtyřech hodinách čekání konečně řidič sbírá odvahu projet tímto Babylonem. Ironií je, že se nacházíme 8 km od cíle.
Jako kompenzaci nám dopravní společnost nabízí noc v hotelu za 40 solů (asi 320 kč), kam nás taky dopraví. My bychom se ale rádi dostali do našeho hotelu, bohužel nevíme adresu a wi-fi nefunguje. Nedá se nic dělat, přespíme tady. V pokoji je teplota lehce nad nulou a termín topení v Bolívii neznají. Odvážně jdu do koupelny a třesoucí se zimou pustím kohoutek. Ucpané trysky dávají směr tekoucí vodě všude okolo, bohužel na mě dopadají jen polostudené kapky. Ve sprše mě vyděsil obrovský pavouk, naštestí to byl “jen” chuchvalec černých vlasů, které se neobtěžovali uklidit. Zalezu do postele a třesu se, nevím zda zimou nebo zděšením. Kuře skolila v noci horečka a ráno se cítí jen o malinko lépe.
Ráno zkoušíme najít náš původní původní hotel, musíme zaplatit storno poplatek, který činí 100% ceny. Pán na recepci nám vše odpouští a pomáhá s rezervací dopravy zpět do Puna. Nejen v Peru, ale i u jejich sousedů jsou milí lidé, kteří nezakusili, jak hořce chutná konzumní kapitalismus.
Kuřecí Magical Mystery Tour 