Abychom stihli odjezd do kaňonu, jsem nuceni vstávat 5:30, v 6:00 už sedíme v přízemí hotelu a cpeme se vajíčkama. Podle dohody nás o půl sedmé vyzvedává řidič autobusu, nabíráme ještě americké a dánské spolucestující, poté průvodkyně udává směr první zastávky. Vesnička se jmenuje Yanque, u domorodé indiánky zakoupím ručně pletenou čepku z lamí vlny v přepočtu za 160 kč. Pokračujeme dále do Achomy a Macy, cílovou zastávkou je Pinchollo. Jedinečné místo v Colca Caňonu, kde nám nad hlavama létají kondoři. Pořídíme pár snímků, uděláme procházku po okolí a směřujeme do restaurace, kde nabízejí raut s typickou peruánskou kuchyní. Velmi ostražitě vybírám. Poté, co jsem omylem ochutnala maso z morčete volím jídlo vegetariánské. Kuřecí ochutnává všechno, dokonce nechtěně snědl kousek ryby. Jídlo si pochvalovali i peruánci, kteří nám předali svoje zkušenosti z cestování po jejich rodné zemi. Vlastně nás jen ujistili o správnosti našeho rozhodnutí.
Po výborném obědě naložíme do autobusu bágly a jedeme zpět směrem do Areguipy, kam se s Kuřecím už vracet nechceme. Na pustině, kde prodávají čaj z koky nám řidič zastaví, podáváme ruku průvodkyni a loučíme se se zbytkem posádky.
Nastoupíme do dalšího autobusu, jedoucího do města nesoucí název Puno, ležícího poblíž jezera Titicaca. Cesta je předlouhá, začíná se smrákat, je zima a prší. Po šesti hodinách nás z autobusu vyhazují, jsme na náměstí v Punu. Vystoupíme do tmy, prší nám za krk. S 12kg na zádech netušíme kam jít. Marně hledáme toho pána, který s náma jel, uměl anglicky a věděl, kde se nachází náš hotel. Po 15 minutách strávených v dešti máme štěstí, zahlédneme onoho muže a ten naše kroky směřuje správným směrem. Dobrou noc.
Po výborném obědě naložíme do autobusu bágly a jedeme zpět směrem do Areguipy, kam se s Kuřecím už vracet nechceme. Na pustině, kde prodávají čaj z koky nám řidič zastaví, podáváme ruku průvodkyni a loučíme se se zbytkem posádky.
Nastoupíme do dalšího autobusu, jedoucího do města nesoucí název Puno, ležícího poblíž jezera Titicaca. Cesta je předlouhá, začíná se smrákat, je zima a prší. Po šesti hodinách nás z autobusu vyhazují, jsme na náměstí v Punu. Vystoupíme do tmy, prší nám za krk. S 12kg na zádech netušíme kam jít. Marně hledáme toho pána, který s náma jel, uměl anglicky a věděl, kde se nachází náš hotel. Po 15 minutách strávených v dešti máme štěstí, zahlédneme onoho muže a ten naše kroky směřuje správným směrem. Dobrou noc.
Ivet
Kuřecí Magical Mystery Tour 