Po bohaté snídani s plnými břichy procházíme město a mlčky přemýšlíme, jak se dostat do Caňonu Colca, který je vzdálen asi čtyři hodiny jízdy v kamenitém terénu. Protože pud sebezáchovy byl silnější než my, vlastní vozidlo jsme zavrhli. Letadla si zatím zde své místo nenašly, zbývá tedy možnost dopravit se do cíle autobusem. Navštívíme jednu z mnoha společností, které by nám mohly dát odpověď na naše otázky a zdá se, že bychom si mohly ku vzájemné spokojenosti plácnout. Domluveno, ujednáno, zaplaceno.
Ráno přesně 8:20 nás vyzvedává průvodkyně, nahodíme batohy na zadní sedačky a bezstarostně si užíváme cestu. Krátce po výjezdu z města máme možnost nakoupit lístky koky. Jsme patřičně poučeni o jejich užívání. Společně s matchou, kterou jsem si přivezla s sebou tvoří dokonalou kombinaci. Kocháme se pohledem na sopky, kaktusy, zvířatka. Taky poctivě zastavujeme a vše řádně dokumentujeme. Nejvyšší místo činilo kolem 5000 m.n.m. Při výstupu z vozidla se mi zamotala hlava, po pár metrech nebylo možné jít dál. Krutá bolest hlavy, vertigo, nauzea, svalová paralýza. Sedla jsem na zem s hlavou v dlaních neschopná samostatné chůze. Zastávka naštěstí nebyla dlouhá.
Asi po dvou hodinách přijíždíme do městečka Chivay, ležícího poblíž Caňonu Colca. K mé nespoutané radosti se zde nachází horký termální pramen, přitékající přímo ze sopky. Voda kolem 40 stupňů, vzduch kolem 15 stupňů. Pro každého teplomila ráj na zemi.
Večer jsme zváni na koncert folklórní kapely, ač unaveni a postel je tak blízko, přidáme se k dalším cestovatelům a rozhodně nelitujeme. Skvělá atmosféra s místními umělci, kteří roztančí lidi z různých kultur, zemí a vlastně i kontinentů.














