Ledoborka

Po sobotním posezení u ukecané Máří jsme se rozhodli, že zkusíme zimní plavání na Velké Americe. Přestože jsem si půjčila neopren, ani na vteřinu nevěřím tomu, že tam vlezu. Ráno si trošku pospíme a zjišťujeme, že spoje na Mořinu jsou nic moc a zpět do Prahy ještě horší.
Nakonec jako první plavčení roku 2012 volíme koupaliště Džbán, kam nám jede pražská socka. V mezipřistání na Kulaťáku do sebe nacpu twistera s hranolkama, zajistím pitný režim višňovou poděbradkou a chytáme tramvaj na divokou Šárku.
Sejdeme schody do údolí a nemůžu si nevšimnout Kuřecího škodolibého smíchu. Důvod je jasný, vodní hladinu pokrývá tenká vrstva ledu a moje šance na heroický čin se minimalizují. Když ale zdáli vidím, jak si v rozmrzlých částech žblku (pro některé žbluňku) hoví veslonohé ptactvo, chci taky.
Najdeme si místečko, kde shodím svršky a nasoukám zmrzlé tělo do neoprenu. Vyhýbám se rybářským háčkům pohozených v trávě, trochu zapózuju do rodinného alba jako ledoborka a šup do vody.
Dlouho jsem tam sice nepobyla, o plavání délek v ledu nemůže být ani řeč, ale v rámci jarního otužováním to za to rozhodně stálo.
Výsledkem je, že se v pondělí ráno cítím skvěle a vitálně. Kuřecí hlásí teplotu 38,2 o C. Poučení je prosté a jediné-plavte v ledu:o)

Leave a comment