Když pominu jarmareční vůni ovaru, je to už více než dlouhá doba, co podobnou akci pamatuju. Detaily příprav pozoruju ze vzdálené Prahy a tenze, která je doprovází mě nutí být skeptickou.
V pátek ráno razíme směr Zlín, kde odmítám zaplatit za ohavné veřejné záchodky (horší už mají snad jen v Utrechtu) a potkáváme hlavní organizátorku, paní starostku. Ještě jsme si nestihli ani podat ruce na uvítanou a už je nám zakázáno využít výhod vlastního automobilu.
Celkem hladce projedeme Vizovické Vrchy a při výstupu z busu zapadneme do závěje. To nás ale neodradí, vidina soukromého plavání a saunování nás drží při optimistické náladě. Nedrží se nás však dlouho, protože bazén okupují nájemníci. Na truc jim postavíme alespoň sněhuláka.
V sobotu dopoledne má Kuřecí domluveno nějaké focení, tudíž na zabijačku vyrážím sama. 7:30 má zaznít první výstřel. Za předpokladu, že to bude i výstřel poslední, je jednoduché spočítat, že zabijačková snídaňová delikatesa (mozek+brzlík+vajíčka) se bude podávat kolem deváté ranní.
Strategie je jasná, v Brumově odmítnout snídani a v 8:45 se nechat odvézt do Šanova na mozeček. Když dožvýkám frontální lalok a cítím se být sytá, jdu všem nalét panáka a vyčkávám na ovárek. Zrovna si pochutnávám na vařeném jazyku, když se mi ozve Kuřecí, že je dofoceno. Jedu ho tedy vyzvednout do Brumova.
Když přijedeme do Šanova, ovar je sežraný, jelita a jitrnice napěchované ve střevech a krom škvaření sádla toho Kuřecí moc nevidí. Panáka se ovšem drží statečně. Když slyším, :”Běž ho zdvihnút, už sa vále” zjišťuju, že je čas jít do hajan a připravit se na zítřejší expedici Apalucha.
V pátek ráno razíme směr Zlín, kde odmítám zaplatit za ohavné veřejné záchodky (horší už mají snad jen v Utrechtu) a potkáváme hlavní organizátorku, paní starostku. Ještě jsme si nestihli ani podat ruce na uvítanou a už je nám zakázáno využít výhod vlastního automobilu.
Celkem hladce projedeme Vizovické Vrchy a při výstupu z busu zapadneme do závěje. To nás ale neodradí, vidina soukromého plavání a saunování nás drží při optimistické náladě. Nedrží se nás však dlouho, protože bazén okupují nájemníci. Na truc jim postavíme alespoň sněhuláka.
V sobotu dopoledne má Kuřecí domluveno nějaké focení, tudíž na zabijačku vyrážím sama. 7:30 má zaznít první výstřel. Za předpokladu, že to bude i výstřel poslední, je jednoduché spočítat, že zabijačková snídaňová delikatesa (mozek+brzlík+vajíčka) se bude podávat kolem deváté ranní.
Strategie je jasná, v Brumově odmítnout snídani a v 8:45 se nechat odvézt do Šanova na mozeček. Když dožvýkám frontální lalok a cítím se být sytá, jdu všem nalét panáka a vyčkávám na ovárek. Zrovna si pochutnávám na vařeném jazyku, když se mi ozve Kuřecí, že je dofoceno. Jedu ho tedy vyzvednout do Brumova.
Když přijedeme do Šanova, ovar je sežraný, jelita a jitrnice napěchované ve střevech a krom škvaření sádla toho Kuřecí moc nevidí. Panáka se ovšem drží statečně. Když slyším, :”Běž ho zdvihnút, už sa vále” zjišťuju, že je čas jít do hajan a připravit se na zítřejší expedici Apalucha.
Kuřecí Magical Mystery Tour 