Poslední den strávený v Berlíne jsme se rozhodli opustit hřejivé lože za účelem nostalgického prozkoumání Ostu.
Když pominu můj názor na početí vlastního dítěte, musím přidat další pomyslné závažíčko se znaménkem minus na misku vah. Jsme na zastávce já, kuře, Terez a Benjo v kočárku. Bus jezdí cca po 5-7 minutách. Zima jak blázen, prší nám za krk (z jistých důvodů nevlastním palizór) a my čekáme. Za pár minut přijíždí místní MHD, já natěšená, že shodím kapuci a ohřeju se na cestě směr Zoologischer Garten. Jsem však velice rychle vyvedena z omylu. Je mi bezohledně oznámeno, že kočárek se nevejde do dveří a tudíž musíme počkat na další. Tak tedy čekáme a taky se dočkáme. Tenhle má sice dveře tak akorát, za to je ale plný lidí, kteří necítí potřebu uhnout matce s dítětem a její netrpělivé návštěvě. Tak snad do třetice všeho dobrého. A ono opravdu. Zmoklí jako slepice se nasoukáme do busu, zmatený řidič nám prodá o jízdenku míň a vrátí nám taky špatně. Ale neřešíme to, prostě z nás někdo pojede na černo.
Konečně jsme se dostali na Grünberger Strasse a zaplouváme do luxusní indické restaurace. Meníčko za 5 euro? Tak to nepohrdneme polévkou s kokosem a kuřetem vindaloo . Jen obsluha je rychlá jak servírka v nádražním bufáči, tím pádem nelitujeme objednaných drinků.
Další zastávka o blok dále je maďarská hospůdka Szimpla, kde si tradičně dáváme české Krušovice za nečeskou cenu, taky se mi podařilo nakrmit hladové dítě (co bych pro něj neudělala za ten dudlík).
Chvilka poezie na zastávce v mém podání, Matka nás opouští (musí totiž na mé přání vyvařit slepici) a M-I se ještě k večeru jdeme projít po Alexanderplatzu a nadýchat se zatuchlého vzduchu do squatu zvaného Tacheles.
Tímto naše pouť definitivně končí a nám nezbývá nic jiného, než se zase někdy nechat pozvat.
Když pominu můj názor na početí vlastního dítěte, musím přidat další pomyslné závažíčko se znaménkem minus na misku vah. Jsme na zastávce já, kuře, Terez a Benjo v kočárku. Bus jezdí cca po 5-7 minutách. Zima jak blázen, prší nám za krk (z jistých důvodů nevlastním palizór) a my čekáme. Za pár minut přijíždí místní MHD, já natěšená, že shodím kapuci a ohřeju se na cestě směr Zoologischer Garten. Jsem však velice rychle vyvedena z omylu. Je mi bezohledně oznámeno, že kočárek se nevejde do dveří a tudíž musíme počkat na další. Tak tedy čekáme a taky se dočkáme. Tenhle má sice dveře tak akorát, za to je ale plný lidí, kteří necítí potřebu uhnout matce s dítětem a její netrpělivé návštěvě. Tak snad do třetice všeho dobrého. A ono opravdu. Zmoklí jako slepice se nasoukáme do busu, zmatený řidič nám prodá o jízdenku míň a vrátí nám taky špatně. Ale neřešíme to, prostě z nás někdo pojede na černo.
Konečně jsme se dostali na Grünberger Strasse a zaplouváme do luxusní indické restaurace. Meníčko za 5 euro? Tak to nepohrdneme polévkou s kokosem a kuřetem vindaloo . Jen obsluha je rychlá jak servírka v nádražním bufáči, tím pádem nelitujeme objednaných drinků.
Další zastávka o blok dále je maďarská hospůdka Szimpla, kde si tradičně dáváme české Krušovice za nečeskou cenu, taky se mi podařilo nakrmit hladové dítě (co bych pro něj neudělala za ten dudlík).
Chvilka poezie na zastávce v mém podání, Matka nás opouští (musí totiž na mé přání vyvařit slepici) a M-I se ještě k večeru jdeme projít po Alexanderplatzu a nadýchat se zatuchlého vzduchu do squatu zvaného Tacheles.
Tímto naše pouť definitivně končí a nám nezbývá nic jiného, než se zase někdy nechat pozvat.
Kuřecí Magical Mystery Tour 