Stárneme…?!

Loňský Silvestr strávený v Berlíně probíhal velice poklidně. Důvod byl prostý. Hostitelka (kalička a na většině akcí hlavní píč) byla v požehnaném stavu a vědomě ničit mozkové buňky svému potomkovi by bylo víc než sprosté. M-I jsme se tedy adaptovali daným okolnostem a ten týden jsme příjemně prováleli, prokoukali na filmy a dělali něco pro štíhlou linii (klobásky, kokinka a tak).
Proč ovšem letos, kdy Benjamím se má čile k světu (ale ne až tak moc, aby obtěžoval okolí), jsem dala přednost před bujarýma oslavama společnosti Jacka Londona mě velice mate a nutí k zamyšlení.
Důvodů může být několik.
Jako první mě napadlo, že stárneme a pokouší se nás ovládnout vlastnosti jako je zopdovědnost a rozvaha. Rychle napadlo, rychle zavrženo. Jsme přece mladí!!!
Jako reálnější možnost se nabízí soucit s novopečenou matkou, která musí dítě uložit, občas mu dát najíst a taky musela vařit, abych neumřela hlady. Halt je to vyčerpávající starat se o dítě, byť je hodné a únava přichází dřív než chuť si vydrapit.
Pravděpodobně za to ale může Charlottenburg. Není to už ta studentská čtvrt města umělců a rebelů, kde člověk vylezl z domu a byl v hospodě. Jsme v poklidné části, kde dominují kostelíky, školky a dětská hřišťátka.
Bylo klidně, bylo krásně. Tímto děkujeme za pozvání a doufám, že až nasněží, to pojedeme pro změnu proflákat do Českého Švýcarska.