Většina jarmarečních hostů usnula spánkem spravedlivých a v klobouckých ulicích zůstali jen ti nejstatečnější . V přítmí luceren se neradi loučíme s berlínskou matkou Terezou (s tou slavnou řeholnicí je shoda jmen čistě náhodná) a já chtě nechtě přebírám štafetu hlavního píče. A svou roli beru opravdu odpovědně. Ta jemná snídaně mi ještě pořád nahlodává sliznici žaludku, ale nu což, potlačuju spánek, potlačím i potenciální vznik vředu. Na cimbálovce se zprvu všichni ostýcháme, ale když máme zahřáté a jisté sezení kousíček od baru, jde se na věc. Slivovice….slivovice….slivovice….slivovice…rum….slivovice…
A v tomto duchu se odehrává celý večer. Jen Kuřecí se děsí tempa pití svého příbuzného Libora a mně nezbývá nic jiného, než ho suplovat (Kuřecího). Ze začátku se moje prognóza jevila dosti nejistě (prý až tragicky), ale obavy to byly liché. Libor po pár panácích odešel neznámo kam, já na pár okamžiků vyměnila štamprli za kofolu a mezitím nám začíná vyhrávat kapela a to teda pěkně zvesela
A už se na parketu objevují první odvážlivci, mezi nimi samozřejmě nemůžou chybět ani tanečníci z našich řad. A musím říct, že jim to opravdu šlo.
A už se na parketu objevují první odvážlivci, mezi nimi samozřejmě nemůžou chybět ani tanečníci z našich řad. A musím říct, že jim to opravdu šlo.
Krom požití alkoholu většího než malého množství se odehrál další důležitý mezník večera… pan čert, který byl tak fotografování chtivý (viz článek předtím), nám nevědomky zanechal na památku část svého ochlupení a jak jsme s ním naložili? No, asi nějak tak…
Z pohledu hlavního píče oceňuju akci pěti kadibudkami a těším na další!
Text: Hermín(k)a
Foto: Ten/Ta kdo měl zrovna v ruce foťák (opět)
Kuřecí Magical Mystery Tour 