Říp podruhé!

Tak, praotče Čechu! Teď jsme tě konečně dostali. Tentokrát pro sichr vlakem až do Roudnice (opět naslepo:) a odtud už jen romantická procházka ve znamení osvěžujícího pivka a dobrého jídla.

Objednavka jidla v Roudnici. “Co si dáme?”

“Už to mám.” Tak a teď čekáme. Čekání bylo mírně frustrující.

OK, stále čekáme. Tak aspoň pivko, ať to rychleji utíká.

Happy! Po ca 45 minutách se servíruje. To je štěstí…:)Teda jen pro Hermínku. Kuřecí si na kuřecí zeleninový salát musel počkat skoro hodinu. Třikrát tfuj na uloudanou hospodu v Roudnici. Nikdy tam nechoďte!

Zámeček. Spíš barabiznička:) A hurá na Říp.

Tady je.

Mmm, pauza na další jídlo a osvěžující pivko nutná. Tak jsme to zapíchli v Krabčicích, či jak se to tam jmenuje. Na první dojem nic moc restaurace se ukáže jako komfortní místečko se svižnou sympatickou obsluhou, lahodným jídlem a ještě lahodnějším pivkem a to vše za totálně libové ceny.

Cheers!

Krušky za dvě pětky… “Perte mi to rovnou do žíly…:)”

Tuli tuli…

Přišla zima, přišel mráz, Hermínka převléká kalhoty přes obuté pohory. Uspěje?

Neuspěje… Ztropí trošku pozdvižení k všeobecnému veselí, zejména Martin(e)K se směje, až ho v krku bolí. Nejvíce, když je nám servírováno jídlo a Hermína má zrovna “holou prdelku” a zápasí s kalhotama.

Hermína si to samozřejmě nenechá líbit.

Societatis Jesu hadra. No nic, ale to už valíme, ať si ještě za světla můžem ustlat.

Pomazlíme štěňata.

Projdeme se álejí…

Rychlejší než vlastní stíny…

Pod rotundou…

U rotundy…

Rotunda:) Pak tradá dolů, postavit stan pod “horou”, hajaja na dobrou noc. Ráno brzo budíček, čajíček, pinkneme si speeeeeeeeeeeeedminton a cesta zpět.

Jak jinak než přes osvědčenou hospůdku:) A na závěr foto, které nutno vidět v barvě:

Hermínka vychutnávající dezert… Mňam mňam…