Náš příběh končí… To, že jsme v podstatě o den v plusu oproti plánu nám spíš dělá těžkosti, než aby pomohlo. Naprosto neužitečně zabíjíme čas v Gjendesheimu, rozmrzele pozorujeme rapidně se lepšící počasí a psychicky se připravujeme na návrat “domů”.
Poslední snídaně. Už snad radši ani nevíme, které zbytky jsme to vařili:)
Vlezlí návštěvníci. Trávu e-e, za to zbytky zásob jako čokoláda a chleba by tuze rády. Nic takového jsme nedopustili. Přátelské pohlazení ubečeného skopového se záhy změní v “Táhněte mrchy!”
Krátká procházka okolím Gjendseheimu…
A tradá busem do Osla! Ale pozor, chystáme se trávit noc v Oslu, místo v buse – akční změna v našem plánu. Plní očekávání vychutnáváme kilometry v poloprázdném buse a představujeme si, jaké normální jídlo a pití si v Oslu koupíme.
Úzká cesta uprostřed ničeho.
A Oslo… Příjezd v osm večer. Vysněné lahůdky rušíme, berem za vděk grilovaným kuřetem a pak ještě během noci jiným fastfoodovým blafům. (Pro rýpaly: Ano, hodiny na radnici jim jdou dobře. Přiložené foto je ilustrační z druhého dne:)
Nevíme jak, ale tyto uličky nikdy neminem. Halt přístavní město. Ale oproti Amsterodamu zívačka.
Hledáme hotel, ve kterém bysme teda nabořili plán trávit noc v ulicích a kromě jednoho za nedostupnou cenu jsou všechny obsazené, takže plán jak nabořit původní plán naboříme ještě jednou a tu noc v ulicích přece jenom strávíme. Ano, došlo i na nocleh na lavičce a na nádraží:)
Viděli jsme zjevy, které vylézají na povrch zemský jen v noci, několik jímavých příběhu psaných životem a až na obavy o majetek a život v některých lokalitách nám noc utěšeně utíká.
Ááá, už je půl třetí. “Za tři hodinky plus mínus nám otevřou zase nádraží, Ivetko.” Pohoda, ještě projdem kolem radnice a jdeme čekat na ten nádr až nás pustí dovnitř. Sledujeme opět “Psáno životem” – křehkou slečnu v hlavní roli, jak si rozhádá dva milence, spolčí se sockama, nakonec rozhádá i je a jednoho vážně poraní, vykroutí se jedovatým jazykem přivolané policii a halasně se vztyčeným prostředníčkem odchází ze scény. A to všecko stihne za patnáct minut. Leckterý autor by bledý závistí pověsil živnost na hřebík. Příběhům psaným životem nelze konkurovat.
Vyspaní, trošku polámaní jdeme srovnat noční ruch města s denním nudným provozem plným turistů.
Bzzzzzzzz!
Láska na první pohled. Slečna je kabrňák, na bezostyšné osahávání zadnice nehne ani brvou.
Dospáváme s pocitem bezpečí na střeše opery.
Nadrobíme ptactvu zbytky potravin…
“Kuře, myslíš, že ten vehikl umí ještě plavat?”
“Asi nevím, kuře.”
Hermínka konečně přitulí soba… “Mmmmm a koupíš mi ho?”
“Nepustí ho do letadla kvůli ostrým parohům. Takže bohužel ne, kuře.”
Levá, pravá, seno, sláma a umcarára tradadá!
Poslušni pokynu a navzdory totální únavě nepanikaříme v přístavu… (viz zábradlí, o nějž se Hermínka opírá:)
A s úsměvem hledíme v zítřejší horizonty. “Už je šest, ať odsud můžem konečně vypadnout?”
Momentky z letiště necháváme bez komentáře. Aspoň vidíte, co s lidma dělá nedostatek spánku.
“S naším batohem ta můra ale tak házet nebude, že ne?”
Taking off…
“Důrazně Vás upozorňujeme, že na palubě letadla je zakázáno fotit!”
“No jo. To už jste povidali i posledně.”
Nad Švédskem…
Čajíček na posilněnou…
Nad Holandskem… Hmmm… na povrch se derou vzpomínky na Vreden a Amsterdam… (viz všechny naše články na www.m-i.blog.cz do cca února 2009 – ano, děláme reklamu už i sami sobě).
A pak… Landing… A Prague Airport. Pak MHD do Prahy. Pak pivo na Kobylisích v Kobyle… Pak hodina čekání… pak bus na OV… A ve dvě ráno jsme doma. Živí a zdraví a až na Martinkovy sluneční brýle jsme nic neztratili. Čest jejich památce!
Tak a pohádky je konec. Doufáme, že se Vám líbila. Názor nechť si každý ráčí utvořit po libosti. A klidně se s námi o něj podělte. Nám se to líbilo. A uděláme si čupr fotoalbum, heč!
Děkujeme za pozornost:)
Pááá pááá…
Martin(e)K + Ivet(k)a
Kuřecí Magical Mystery Tour 