Den čtvrtý! Utíká nám to příliš rychle…:( Ráno nás (teda aspoň některé, že, Hermínko?:)
budí podezřelé ticho a horko ve stanu. To totiž neprší a je pěkně! Dokonce následuje i dvacetistupňový pařák!
Je třeba dosušit to co ještě neuschlo, Kuře suší, druhé Kuře ještě špí:) A taky je třeba usušit fidlátka, naštěstí to šlo na slunku hladce k převeliké radosti, obava o trvalé poničení fidlátek byla fuč.
Tááák, to je ten krásný Spitterstulen. Konečně si ho můžem trochu prohlédnout v lepším světle.
A tady jeden z výhledů na kopečky z našeho tábořiště. Hermínku jsme nechali odpočinout, Kuřecímu to nedalo a už od rána se potloukal po okolí šťastný jak blecha, že je hezky a že může vesele zavařit foťák.
Pak Hermínka vstala – nemyslete si, kdyby jste na tom byli jako my, taky byste si chvilku pospali…
Pobalili jsme suché věci a dali si typicky norský oběd…
Lahodný, velmi sytý. Bohužel už nevíme, jak se to jmenovalo, ale bylo to moc fajn, zejména jsme si pošmákli na přiloženém sušeném skopovém.
A takhle vypadá skopové, které se přišlo podívat odkud jsme a kam jdeme, před usušením:) Photo by Hermin(k)a
Tak, je brzké odpoledne, Hermína zkouší osedlat soba, že na něm pojede. Akorát se potvora nechtěl hnout, tak společně doufáme, že cestou potkáme aspoň dva krotké soby, které bychom si podrobili a ochočili a za příslib mrkvičky v Gjendebu (náš další cíl) ukecali, aby nám vzali bágly. No nic, ještě rozloučíme se Spitterstulenem a hurá na pochod!
“Ehm, ještě néééééééé…”
“OK, já se obuju a pak už fakt půjdem!” (pochodová morálka před odchodem byla na úrovni…) No a pak se už fakt šlo, i když se nám moc nechtělo.
Jedna z pauz na dlouhé cestě dlouhým údolím kolem říčky Visy a štítů, jejichž jména jsme pohříchu neměli nastudované.
Tu a tam potkáme ledovec.
Cha cha, mosty. Nor postaví na jaro v horách mosty, aby se dostal k chatám. Zútulní horské chaty a točí si celé léto palcema mlýnek, neboť bohatě vydělá na turistech. Pak na podzim (tzn. koncem září nějak) z hor zase uteče, protože zima je tam ukrutná a nikoho kromě ski-alpinistů nebaví, voda mosty strhá a Nor je postaví na jaro znova a tak dále a tak dále…
Rozcestník nekompromisně velí pryč z údolí a vzhůru nahoru. Zvolili jsme tuto trasu, která nás má vést kolem ledovcových jezer přes hory a doly – přišla nám zajímavější než pokračovat údolím do Leirvassbu další dlouhé kilometry a hory obejít a dorazit do Gjendebu o další den později.
Začíná se smrákat, hledáme trošku rovnější místečko na tábor. Pod tímto kopečkem.
U téhle říčky.
Na tomto zeleném a měkkém mechu a travičce.
Sehraně postavíme stan a za deset minut už se vaří. “Co bude dnes dobrého, Hermínko?”
“No přece ten samý hnus co vždycky, miláčku. Instantní něco s nadrobeným chlebem a sojou”. Lahoda. A zapili jsme to uvařeným šumákem místo čaje:)
Pssst, už spíme…
V noci divoce skučí vítr mezi kameny. Ze všeho nejvíc ten zvuk připomíná nářek nemluvňat pohozených ve skalách…
Kuřecí Magical Mystery Tour 