Naše první společná dovolená!
Cestu jsme začali v Pražské čínské restauraci, naházeli jsme do sebe nějaké to kuřecí (jak jinak) po čínsku, zapili to pivkem a v parném slunku jsme si to mašírovali na letiště. Hermínka se vyjádřila, že se strašně těší, až bude v Norsku zima, že ji to horko už nebaví.

Metro – asi Můstek. Hermínka studuje naši mapu 2×3 metry, kterou jsme stejně nakonec nepotřebovali díky tomu, že cíle cesty jsme znali a Nor má velmi sympatický a velmi udržovaný systém značení tras. Ale k tomu později.

Aaaa, už na letišti. Jo, musely se boty zout pro podezření z bomby umístěné v podrážce. Nakonec se ukázalo, že podezření bylo liché a že spíš než jako třaskavinu boty nutno klasifikovat jako biologické zbraně proti kterým letový řád ovšem už nic nenamítá.

Hra v šach, za kterou by se nestyděl ani Ron, ani Harry před kamenem mudrců. Mimochodem neuběhla ani hodina od “oběda” a už máme hlad. Z cen na letišti je nám nevolno, utěšujeme se, že si dáme v Norsku něco levnějšího.

Hermelína jde chytat fleka v eroplánu. Jo a mimochodem – celou dobu jsme se modlili, abychom při odbavování narazili na tolerantního člověka. Naše zavazadla překračovala rozhodně jak povolený počet, tak rozměr a málem i váhu. Nakonec to klaplo!

Focení v letadle při letu je přísně zakázáno.

Oslo. Vysmátí, nevíme ještě, že jsme o jedno letiště vedle.

A silná Hermína s bez dvaceti deka dvacetikilovým batohem.

Už sedíme ve správném buse a uháníme dohnat nedorozumění s přistáním na jiném letišti, než Martin(e)K plánoval. Sekl se jen o sto km… Stihneme to vůbec…?

Díky Bohu za vyspělé (a patřičně předražené) norské busové linky, řidiči si zavolali a na nás dva čekal v Oslu na hlavním nádraží bus extra pro nás. A pak hurá směr Lom!

Cestou jsme zastavili u nějaké restaurace, při pohledu na ceny nás i celkem přešel hlad a spokojili jsme se s usrkáváním kafe z automatu v buse. Cesta byla příjemná, v prázdném buse jsme klábosili až do bílého rána.

A jsme skoro tam!

A už jsme tam. Je skoro půl paté ráno, čas najít si místo na nocleh.

Minuli jsme oficiální campoviště, jsme češi a odmítáme platit za něco takového jako místo na rozložení stanu…