“…Jak v dalce vidim zasnezeny Rip, rikam si:”Praotce Cechu, tys byl ale strasny cip…”

Zacina leto a jak jinak ho zahajit nezli romantickou noci nekde v prirode. Batuzek ci krosnu(kazdy se zatizi dle chuti), lahvinku vina k taboraku a vzhledem k tomu, ze za cil jme si vybrali horu Rip, trosku toho vlasteneckeho ducha….

Zaciname velmi optimisticky, nakoupime proviant a bez mapy ci poneti o tom, kde vlastne jsme a kterym smerem se vydat, vyrazime vstric svemu osudu. Prvni rozhorceni nastalo, kdyz jsme sli” zkratkou” pres obilne pole (bylo to delsi, ale o to byla horsi cesta). Martin si udrzel optimismus natolik, ze udelal i par fotografii. Zato Hermina zacala byt nerudna, zvlastne kdyz se ji rozvazala bota a uvest ji do puvodniho stavu nebylo az tak jednoduche.

^{Hermina snurku zavazovala, v obili se topila a mym zrakum ztratila!}

Nakonec padlo par vulgarismu, kterymi se ji nesmirne ulevilo a pochodovalo se dal.

Po dvou hodinach chuze, kdy jsme neobjevili ani naznak turisticke znacky, otazem se jedne dobre pani na cestu (ta okoli znala asi obdobne jako my a poslala nas snad tou nejdelsi trasou). Dle jeji rady jsme usli dalsich asi 6 km a hora Rip sice v dohledu, ale spise se oddalovala nez priblizovala. Zacalo se smrakat a my se dozvedeli, ze nas cil je vzdalen jeste 29 kilometru…

V blizke vesnicce jsme si dali po pivecku, po hranolkach a s pocitem vlastni neschopnosti se vydavame hledat klidne mistecko na postaveni stanu a rozdelani ohne…

Prece jen jsme meli v batohu spekacky a zemnaky, ktere by bylo skoda prinest zpatky domu.

Nakonec jsme nasli hezke mistecko u Vltavy. Stan stal, ohen plapolal a my se tesili na vinecko, ktere se za to odpoledne stravene v batohu na zadech sice proneslo, ale na druhou stranu, co muze byt lepsi?